Předseda SOPK Peter Mihók: Na změnu nesmíme čekat, lépe bude vyvolat ji (koronavirus II)

Od mého článku na téma koronavirus uplynulo šest dlouhých týdnů – období čekání, ale i hledání. Čekání, co bude dál, kdy to celé skončí. Hledání úspěšných, ale i neúspěšných řešení situace v oblasti zdraví a ochrany života lidí, ale i zdraví a budoucnosti ekonomiky, která bude muset zajistit zdroje pro rekonvalescenci společnosti nyní i po skončení pandemie. V tomto období nákaza ovládla prakticky celý evropský kontinent, výrazně dynamicky se rozšířila na severoamerický subkontinent a dosáhla skutečně globálních rozměrů s vysokým rizikem zasáhnout Afriku a další země jihovýchodní Asie. I toto je podoba globalizace, které se však nedokážeme globálně bránit. Během tohoto období vyplula na povrch krutá pravda, že nadnárodní seskupení ať už integračního, politického, nebo ekonomického charakteru kromě patetických výzev nedokážou efektivně řešit krizové situace. Najednou vnímáme, že jich je příliš, ale reálná řešení zůstávají na jednotlivci, rodině, firmě a státě.

Z této jednoduché úvahy, avšak pragmaticky opřené o realitu dnešních dnů, vyplývá jeden závažný závěr, a tím je nutnost změny. Nakonec, všechny obdobné historické události vyvolaly následnou změnu. Tato změna byla na úrovni jednotlivců a projevila se vždy ve změně mentality, která se i dnes projevuje zejména strachem před něčím, před čím z dnešního pohledu není úniku. Změna v individuálním, ale i kolektivním chování musí vést k zanechání způsobu života, který nemyslí na budoucnost. Platíme obrovskou daň za povýšení bezbřehého konzumu na božstvo, kterému jsme ochotni se nejen klanět, ale také podřizovat. Svým způsobem života zbavujeme naše potomky jejich budoucnosti. Nesmíme čekat, že změna přijde sama od sebe, co se v každém případě stane. Na změnu se musíme nejen připravit, ba co víc, ti nejchytřejší ji i vyvolají. Vyvolaná změna je však zejména reakcí na nezvratné signály společenského a politického života, jakož i na změnu paradigmatu ekonomických procesů.

Změnu musíme však začít sami u sebe, přehodnocením svých osobních priorit, vztahu ke svému okolí a rodině, k životnímu prostředí či ke své vlastní zemi. Zemi, správně řečeno – stát, když je nám dobře, vnímáme spíše negativně než pozitivně. Mnozí křičí, že stát má být minimalistický zejména z hlediska rozvoje ekonomiky a společenských procesů. Najednou však objevujeme stát jako jediného zachránce v případě narušení standardních podmínek a tuto situaci představuje i současná pandemie. Okamžitě požadujeme, aby stát na sebe převzal závazky za nás všechny bez ohledu na to, kde na to najde zdroje. Stát jako něco imaginárního se může zadlužovat, ve finále i bankrotovat, aniž by to někoho trápilo. Stát však vůbec není něco imaginárního. Svého času slavný francouzský panovník Ludvík XIV řekl okřídlenou větu „Stát jsem já“. V době osvícenství se tento výrok transformoval do podoby občanské s tím, že každý občan, včetně „občana krále“ je stát. Když si všichni, já, ty a každý jiný uvědomí, že „stát jsem já“, prochází velkou změnou vlastního myšlení, protože něco, co dosud bylo imaginární, je velmi osobní a dotýká se každého z nás. Protože pak zadlužuji ne stát, ale sebe samého, okrádám sebe samého a lžem sebe samého. Potom vnímám i občanské svobody ne jako něco, co slouží pouze mně bez ohledu na ostatní, ale jako nástroj vlastní odpovědnosti a tvořivosti a lepšího chování společnosti. Osvojme si proto ve svém vlastním životě tezi „stát jsem já“ a uplatňujme ji jak v dobách dobrých, tak i špatných. Pokud toto zvládneme, uděláme obrovskou změnu, která bude mít dopad nejen na nás samotné, ale i v širších společenských, politických a ekonomických souvislostech.

Oblíbeným tématem dnešních dnů je i pomoc podnikatelským subjektům v této více než složité situaci. Znovu rozvíjíme chybně definovaný proces. Jde totiž o pomoc celé společnosti, ne individuálním firmám, protože, a to si musíme všichni uvědomit, ekonomické činnosti v tržní ekonomice reprezentované zejména soukromým sektorem jsou jediným zdrojem materiálních a finančních zdrojů pro všechny ostatní oblasti života země. Bez těchto zdrojů nebude z čeho financovat ani zdravotnictví, ani školství, ani sociální oblast, kulturu, vědu a výzkum či zahraniční politiku. Dnešní podporou ekonomických činností financujeme nejen současné přežití, ale také důstojný život celé společnosti v budoucnosti. To je další oblast nezbytné změny v našem myšlení. Současně však soukromý sektor jako celek musí projevovat větší společenskou odpovědnost v dobách špatných, ale zejména dobrých.

Změna vyvolaná současnou pandemií určitě najde svůj výraz i ve změně ekonomické struktury. V takových situacích mnoho firem a živností zaniká. Mnohé ikony byznysu ztrácejí svou gloriolu jak v národním, tak i globálním měřítku a místo nich nastupují noví hráči, s novými úspěšnými projekty, jejichž prostřednictvím mění ekonomickou strukturu země či globální ekonomiky. Toto se v plné míře týká i Slovenska. Ani nynější tvář naší ekonomiky není schopna reagovat na vědecké a průmyslové výzvy ve světě. Ani my nemůžeme mít ambici zachovat současnou strukturu ekonomiky do budoucna. Čili náš pokoronavirový restart musí být i startem do změny struktury ekonomiky s jasně definovanou ambicí rozvoje naší konkurenční schopnosti, ať v rámci EU, nebo v globálních vztazích. Pokud tuto změnu neprovedeme nyní, pak bude pozdě. Navíc máme velkou šanci sami zadefinovat naše vlastní směřování a náš budoucí život uvědomujíc si, že „stát jsem já“.

Se současnou pandemií je srovnatelná jedině morová nákaza as ní spojená světová pandemie, která trvala více než dvě století. Tou hlavní změnou byl přechod ze středověku do renesance a následně do osvícenství. Toto znamenalo obrovský přerod jednotlivce, společenství a zemí. Což bude znamenat z hlediska nás všech současný COVID-19. Naštěstí předchozí období se na žádný pád nedá porovnat se středověkem. Máme za sebou všeobecně uznávané období růstu a také zlepšování životní úrovně. Současně však máme za sebou období globalizace bez pravidel, období sociální polarizace na velmi úzkou vrstvu super bohatých a těch ostatních, období postupné likvidace středních vrstev. Bylo to také období degradace mezilidských vztahů či hodnotových kategorií. Růst individuálního bohatství několika jednotlivců vysoce přesahuje disponibilní zdroje více zemí a velká koncentrace kapitálu likviduje systém, který jej vytvořil. Tržní ekonomika se postupně změnila na ekonomiku monopolů ovládajících rozhodující oblasti ekonomických aktivit ve světě.

Toto jsou oblasti, ve kterých musí nastat změna. Pokud ji dokážeme takto naprojektovat, tak i hořká pilulka koronaviru bude mít svoji pozitivní stránku. Pokud ne, posuneme se ještě blíže k nezbytnému společenskému a ekonomickému kolapsu. Já jsem vždy obdivoval renesanci, neboť ona přinesla obrovský rozvoj duchovních, vědeckých a uměleckých hodnot a připravila tak nástup do nového pojetí světa. Věřím v to, že takovou renesanci máme i dnes na dosah, jen je třeba ji správně uchopit a uvědomit si, že „stát jsem já“.

Peter Mihók
předseda SOPK

---