Sklenice na víno
Možná se to na první pohled nezdá, ale za výběrem sklenek na víno se skrývá celá oblast potřebných znalostí. Poháry mají hned několik funkcí, kterých pokud jsme si vědomi, umí podnítit a odhalit novou rovinu zážitku z vína. Primárními požadavky je velikost a použitý materiál na kalich.
Kritérium velikosti splňují ty číše, ve kterých lze víno zakroužit, aniž by se vylilo. Při kroužení, pokud má víno prostor, jeho vůně se uvolní.
K odhalení pravé barvy vína nejlépe poslouží čiré a co nejtenčí sklo. Jeho struktura musí být jasná a hladká. Ideální je foukané sklo. V dávné minulosti se používaly různorodé hospůdky a číše z neprůhledných materiálů jako cín, stříbro či dřevo. Zjistit barvu vína bylo tehdy skoro nemožné. Ideální není ani broušený křišťál, jednak může lom světla mírně měnit barvu nápoje a většinou se z něj dělají příliš malé sklenice na hodnocení vína. Takže čím hladší, tenčí a průzračnější sklo, tím lépe.
Následují estetické a praktické parametry, které zahrnují tvar číše a její stopku. Tvar se zužuje do kuželu na vrchu, zatímco spodek je široký. V dolní části se víno přelévá, omývá stěny sklenice a vůně stoupá vzhůru přímo k čichovým buňkám.
Díky stopce nezůstávají naše otisky na číši a zároveň rukou neovlivňujeme teplotu vína. Držení za stopku je nejen praktické, ale také velmi elegantní.
Druhy sklenic
Bílé víno se nalévá do sklenic, které jsou o něco užší než sklenice na červené víno. Mohou mít tvar tulipánu, když se okraje jemně vytáčejí směrem ven. Bílé víno se pije vychlazené, a proto je stopka nepostradatelná. Růžová vína podáváme také ve sklenicích na bílá.
Naopak sklenice na červená vína bývají jedny z nejrobustnějších. Dávají vínu dostatek prostoru, aby mohlo „dýchat”, a naplňují se jen do třetiny sklenice. Červené víno potřebuje čas na dostatečné rozvinutí své vůně. Servíruje se nechlazené, proto se sklenice může výjimečně držet i za kalich.
Nejužší sklenice patří šumivým vínům, nazývá se také flétna, zajišťuje delší dobu šumění a stoupající bublinky potěší oko. Šumivá vína se podávají vychlazená.
Zajímavost na závěr:
Příště, když budete cinkat s vínovými sklenkami a na chvíli se stanou zvony, vzpomeňte si, že tento zvyk pochází ze starověkého Říma. Pro Římany to byl způsob, jak se ujistit, že nikdo víno neotrávil. Štrngali totiž tak silně, že se víno přelévalo z jedné sklenice do druhé, a proto si nebyl nikdo jistý, jestli by se otrávené víno nedostalo ik němu.